Při focení nefandím. I po 6 olympiádách jsem nervózní, abych měla top záběr – Bára Reichová

Byla u všech olympijských medailí českých sportovců v poslední dekádě! Jako fotografka deníku Sport a nyní Českého olympijského týmu viděla velká vítězství, smutné prohry i nečekané zvraty z první řady. Jak se probojovala převážně mužským světem na ty největší sportovní akce světa? Je pro ni olympiáda pořád výjimečná, i když jich zažila už šest? Co je největší adrenalin?

V novém díle podcastu Přes Příkop jsme se o sportu za objektivem pobavili s Bárou Reichovou. Chtěla se stát fotografkou už od mala? Čím se liší práce sportovního fotografa od práce jiných fotografů? Proč začínala focením turistiky?

Jak sami uslyšíte, focení je pro Báru vším. Jaký je život sportovního fotografa? Kolik dní v roce je mimo domov? Jak se mění s dobou náplň její práce? Musí být sama sportovním fanouškem? Jak moc musí samotným sportům rozumět? Na co má oko a kde by se dokázala uplatnit v jiných fotografických disciplínách? Který sport fotí nejlépe a který je pro ni naopak oříškem?

S přibývající dobou vzniká nová technika a také se mění práce se samotnými fotkami. Jaký je rozdíl v technice oproti minulosti? Má občas strach, že ji technika  zradí? Dávají sociální sítě oproti tisku fotografům větší svobodu nebo naopak? O jaké fotky je největší zájem a rostou s dobou nároky ? Co by poradila mladým nadějným fotografům?

Užijte si poslech a nezapomeňte nás sledovat na Instagramu.

Partner podcastu: